Během dlouholetého vývoje bylo vyšlechtěno na sto odrůd tabáků. Většinou vycházejí ze dvou základních druhů: tabák virginský (Nicotiana tabacum) a tabák selský (Nicotiana rustica). Rostlina tabáku virginského dosahuje výšky až dvou metrů, roste na ni 8 až 10 listů, které dorůstají délky až 60 centimetrů. Od tohoto druhu je odvozena většina tabáků, používaných k výrobě kvalitních směsí. Kromě Základního virginského tabáku je to dále marylandský, kentucký, burely, orientální, havanský, polovirginský a další. Tabák selský se pěstuje pro lacinější druhy cigaret a tabáku. Tabák selský nedosahuje takových rozměrů. Bývá jen asi metr vysoký a jeho listy jsou menší, zato není tak náročný na klimatické podmínky. Proto se pěstuje i v Evropě. Hlavně na území bývalé Osmanské říše, tedy v Řecku, Turecku, Bulharsku a Albánii. Tabák virginský se pěstuje hlavně v Americe a to severní střední i jižní. Některé druhy se pěstují také v Africe a Číně. V době sklizně se postupně odlamují listy od lodyhy a dávají se sušit. Nejkvalitnější jsou listy ze střední části lodyhy. K sušení tabáku se používá několik způsobů. Sušení vzduchem využívá přirozeného proudění vzduchu ve stínu.  Tímto způsobem se tabák suší pomalu a rovnoměrně. Usušené listy jsou sytě hnědé. Suší se tak hlavně tabáky typu Burely a Kentucky. Sušení na slunci se používá hlavně u orientálních tabáků. Nad ohněm se suší tabáky typu Latakia. Právě dým z cedrového dřeva, nikoli z velbloudího trusu, dodává těmto tabákům jejich charakteristické uzené aroma. Dalším stupněm úpravy tabáku je fermentace. Fermentace je proces přirozeného kvašení. Za tepla se nechají listy zapařit a zatíží se. Fermentace probíhá po určitou dobu, pak se tabák znovu suší a rozváží na další zpracování do tabákových továren. V tabákových továrnách se ze surového tabáku vyrábí směsi jaké známe z obchodů. Zde se provádí dochucování, řezání a aromatizace. Základem dýmkových tabáků je Virginie a Burely. K tomuto základu se do směsí přidávají tabáky, které působí jako koření u jídla. Jsou to především orientální tabáky, z nichž je nejznámější Latakia dodávající především anglickým směsím charakteristickou smolnou až uzenou příchuť. Dále to může být třeba Perique zrající v dubových sudech od cherry. V továrně se surový tabák nejprve třídí a potom se odstraňuje řapík a žilkování na tabákovém listu. Dochucování se provádí namáčením tabákových listů do roztoků čistě přírodních látek, jako jsou například med nebo javorový sirup. Tomuto prvnímu namáčecímu procesu se říká "casing". Casing ovlivňuje chuť tabáku při kouření. Potom se tabák dle druhu lisuje a řeže. Poslední úpravou tabáku je "flavoring", který ovlivňuje vůni tabáku v okolí kuřáka. Každá továrna na výrobu dýmkového tabáku používá pro flavoring speciální aromatické tresti jejichž výroba a složení je přísně střeženým tajemstvím.

Rozdělení tabákových směsí podle chuti.

Tabáky přírodní: tyto tabáky nemají žádné přidávané aroma. Jsou tvřeny pouze směsí tabáků. Jejich chuťové i aromatické vlastnosti jsou tvořeny jen poměrem tabákových druhů ve směsi. Tabáky tohoto druhu zastupují hlavně některé směsi dánské a anglické.

Tabáky aromatické: opět nemají žádné přidané aroma. Jsou to směsi ve kterých převládají tabáky s vlastním silným aroma jako je například Latakie se svojí uzenou chutí a vůní. Tyto tabáky jsou vyráběny hlavně v Anglii.

Tabáky aromatizované: jejich aroma je výrazné a je jim dodáváno při výrobě. V současnosti jsou nejoblíbenějším druhem tabáků. Nejvíce se vyrábějí v Dánsku a Německu.

Je známo, že kuřáci dýmek jsou značně konzervativní. Vývoj chutí dýmkových tabáků stále pokračuje, ale velmi pomalu. Některé oblíbené druhy jsou na trhu s dýmkovým tabákem i sto let. Příkladem toho jsou některé anglické či holanské směsi. V současnosti je nejoblíbenějším tabákovým typem aromatický "mixture" a to především dánského typu. Tento tabák je lehce aromatizován. Ve směsi vyniká přírodní chuť tabáku v kombinaci s různými příchutěmi. Přidané aroma je velmi lehké a neovlivňuje tolik výslednou chuť tabáku.

Různé typy dýmkových tabáků.

U dýmkového tabáku rozlišujeme tři základní typy řezů. Kyprý řez neboli „loose cut“, dále zpracovaný lisováním, tzv. flake a mixture. Mnoho dýmkových směsí může být kombinací různých řezů a chutí. Zvláště u dánských dýmkových tabáků jsou často míchány různé typy řezů. Každý z nich má své výhody a nevýhody a proto vhodnou kombinací získá tabákový druh ten správný charakter.

Loose cut (kyprý řez)

Tabák, který je zpracován jako loose cut, není stlačen a je řezán pouze jednou. Tabák je proto kyprý a velmi dobře se plní do dýmky. Šířka řezu se může lišit od velmi jemného až po hrubý řez. Kuřák dýmky by si měl při kouření uvědomit, že kyprý řez rychle hoří. Tento řez proto vyžaduje trpělivost. Na druhou stranu se dobře zapaluje. Klasickým loose cutem je například Stanwell Melange nebo Caledonian Highland Cream.

Flake (lisovaný tabák)

Lisování dodává tabáku podstatně pomalejší hoření, výsledkem čehož je chladný dým a plnější chuť. Tabák typu flake se lisuje pod tlakem několika atmosfér buď v tlakové komoře nebo na ručním lisu. Nechává se zrát několik dní a poté je nařezán na jemné plátky. Flake tabáky skvěle drží aroma a jsou dlouho vláčné a vlhké. Lisované tabáky vyžadují velký podíl ruční práce a proto patří mezi dražší tabáky. Většinou se tyto tabáky balí do malých hranatých krabiček po padesáti gramech. Příkladem je Peterson University Flake.

Mixture (směs)

Směsi jsou kombinací různých základních tabáků a řezů. V současnosti je to nejoblíbenější forma dýmkového tabáku. Typické směsi jsou kombinaci světlého virginského tabáku, Burely  (strojně rozcupovaného) a tmavého Cavendishe. Takto namíchaná směs má jemnější chuť a zajímavý vzhled díky kontrastu barev jednotlivých druhů tabáků . Příkladem může být tabák Danish Black Vanilla Mixtures. Typickou dánskou směsí jsou například Skandinavik Mixture nebo Mac Baren Mixture. Klasická anglická směs obsahuje většinou notnou dávku Latakie. Příkladem mohou být tabákové směsi od Samuela Gawitha. Ještě zajímavost na závěr. Tabák Cavendich má svůj název po jednom anglickém kapitánovi, který vozil rum do Ameriky. Aby využil prázdné sudy, tak je na zpáteční cestě nacpal tabákem. Ukázalo se, že tabák takto skladovaný je mnohem lepší.

Spun Cut (točitý řez)

Je nejméně používaný řez tabáku pro svoji náročnost při výrobě a velký podíl ruční práce. Z pramene různých tabákových listů, které tvoří samotnou tabákovou směs se smotá dlouhé lano o průměru 2 – 2,5cm. Posledním krycím listem bývá většinou velký virginský list. Toto lano se na určitou dobu umístí do zvlhčovaného prostoru, aby zde dostatečně vyzrálo. Poslední úpravou tabáku je rozřezání lana na kulaté plátky podobné mincím. Nacpání dýmky a kouření tohoto speciálního tabáku vyžaduje zkušeného kuřáka. Na našem trhu se prodává v této podobě tabák Mac Baren Club Blend nebo Roll Cake. Samuel Gawith dodává provazec v celku a kuřák si jej musí nařezat sám. Jmenuje se Black XX a je to velmi silná směs.